Když jsem požádala o zvýšení invalidního důchodu a netušila co přijde...
Tenhle článek nepíšu proto, abych si stěžovala
Píšu ho proto, aby ses nemusela učit tím, čím jsem si prošla já.
Když jsem podávala žádost o zvýšení invalidního důchodu, netušila jsem,
že se tím otevře něco, co mi vezme klid, energii i pocit bezpečí.
Myslela jsem si, že jde o běžný proces.
Že stát znovu posoudí zdravotní stav.
Že maximálně řekne ano, nebo ne.
Netušila jsem, že se může stát i něco úplně jiného.
Co jsem tehdy nevěděla
Nevěděla jsem, že žádost o zvýšení může být použita proti mně.
Nevěděla jsem, že se začne zpochybňovat už jednou přiznaný nárok.
Nevěděla jsem, že budu muset dokazovat, že jsem se nezázračně neuzdravila.
A už vůbec jsem nevěděla, že budu muset hlídat každý krok
Českě správy sociálního zabezpečení,
jako by šlo o spor – ne o sociální ochranu.
Tohle je důležité vědět, než cokoli podepíšeš
Tenhle systém není nastavený na slabost.
A říkám to otevřeně, bez iluzí.
Pláč nepomůže.
Prosby nepomohou.
„Buď hodná, oni pochopí“ nefunguje.
Funguje:
dokumentace
přesná slova
znalost postupů
klid, i když ho nemáš
A hlavně: vědět, kde jsou hranice, které nesmí překročit oni.
Co všechno může úřad zkoušet (a zkouší)
Ne poprvé.
Ne náhodou.
A často vědomě.
nové posudky bez prokázaného zlepšení
zpochybnění starších odborných závěrů
tlak na rychlé reakce
vytváření pocitu viny („vždyť jste si požádala sama“)
mlčení, průtahy, chaos
Ne proto, že bys byla špatná.
Ale proto, že nevíš, co přesně hlídat.
Co máš dělat, když se do toho dostaneš
Tohle je to nejdůležitější, co ti můžu předat:
všechno si ukládej
nic nepodceňuj
nevysvětluj emoce – popisuj fakta
odděluj zdravotní stav od právního postupu
neboj se bránit – i soudně
Já jsem tu hranici už překročila.
Žaloba je podaná.
A budu psát dál – průběžně, po kapitolách, srozumitelně.
Tenhle prostor má být i pro tebe
Pokud tím procházíš taky:
můžeš se sem vracet
můžeš číst pokračování
můžeš si z mých kroků vzít to, co potřebuješ
Nemusíš na to být sama.
Můžeme se podporovat navzájem.
Když už nejde bojovat
Jsou dny, kdy nejde bojovat.
Jen zůstat stát nohama na zemi.
V těch chvílích mi pomáhají jednoduché rituály –
dech, ticho… a ochranné, uzemňující esence.
Ne jako řešení.
Ale jako opora pro nervový systém, když je toho moc.
Používám je z nabídky BEWIT – tiše, osobně, bez slibů.
O nich budu psát zvlášť.
Protože klid není luxus.
Je to nutnost.
Pokračování bude
Tenhle příběh nekončí jedním článkem.
Budu ho psát dál – podle toho, jak se věci vyvíjejí.
Pokud jsi tady poprvé, ulož si tuhle stránku.
Pokud jsi v podobné situaci – nejsi sama.
Pokud teď řešíš podobnou situaci a nevíš, kde začít,
sepsala jsem základní body, které je dobré hlídat:
👉 [Co dělat, když žádáš o zvýšení invalidního důchodu]
(průběžně doplňuji podle vlastní zkušenosti)
Další články a pokračování budu přidávat postupně tady: